Slova

19. srpna 2010 v 22:43 | Fllippy |  Výkecing
Víte, někdy si říkám, že je to všechno zbytečné. Znám své chyby a znám své klady. Ne že by jich bylo nějak moc. Nejraději o sobě nechci někde slyšet. K čemu je to být známí? Být středem pozornosti obdivu a nenávisti. Chci zůstat tou tichou myší. Chci se ztratit z tohoto světa. Chci zapomenout a žít v jiných krajů. Chci se zbavit těch pocitů, těch hnusných pocitů.


Zajímalo by mě když si to někdo přečtem, zda mu to příjde vtipné nebo trochu posmutní či je mu to jedno. To ty slova. Slova pro každého jinak. Slova jsou moc. Ten kdo je umí ovládat dokáže spoustu věcí. 
Já vlastním tři druhy slov. V první řadě jsou to bez zájmu. Jsou taková, že dokážou si svým drzým bezohledným způsobem udělat nepřátelé. Nejsou krutá jsou jenom faktem pro toho člověka, který sám je popírá. Každý může ho vidět jinak tak já vyprávím, jak vidím já. Slova které jdou přímo z mozku.
V druhé řadě to jsou slova, která jsou útočná. Nenávidí naivitu a hloupou tichost. nenávidí když někdo odmítá pomocnou ruku. Ty slova říkají co doopravdy cítím a jak to vidím já. Odmítají jakkoliv povolit a útočí přímo na ty místa, které jsou neutrální a neví jak se ten člověk zachová. Většinou urážkou nebo  v tom horším (někdy i lepším) případě i o přátelé.
Poslední slova jsou jenom o snech. To co vidím. To co nikdo nepocítí. Mám je ale stejně je nedokážu použít. Jsou totiž tichá. Mlčí a vím, že tam jsou.

Víte i jedno slovo může hluboce ranit. I takové, které říkáte pořád. Někdy ale je lepší mlčet, protože možná právě to, že ho pořád slyší dokola a dokola ve skutečností ho trápí. Ve skutečnosti se stydí. Ne kvůli tomu, že popírá ten fakt ale kvůli tomu, že mu to pořád připomínají. Jeho černou skvrnu. Už mě to nebaví pořád předstírat a dělat si z toho srandu. Už ne...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama